Nejjedovatější houby v našich lesích 2. Díl

Muchomůrka červená

Muchomůrka červená je ozdobou každého lesa a zná jí asi každý. Je sice jedovatá, ale ne tolik, jak by se mohlo na první pohled zdát. K usmrcení zdravého člověka by byly potřeba 3-4 kilogramy této houby. Nabízí se spíš otázka, kdo by tuto houbičku sebral do košíku. Již na první pohled dává muchomůrka červená najevo, že k jídlu není. Záměna za některou z jedlých hub je tak praktická nemožná.

Výskyt

Tuto krásnou muchomůrku můžeme potkat od srpna do listopadu, má ráda chladnější počasí, a proto se jí daří nejvíce na podzim. Preferuje především jehličnaté lesy, ale najít ji můžeme v hojném počtu i v lesích listnatých či smíšených.

Zajímavosti

Muchomůrka červená se kdysi používala jako droga k navození opilosti nebo stavu halucinace. Dlouhodobé konzumování ovšem poškozuje zdraví a může vést až ke smrti.

Dalším využitím této houby byla likvidace hmyzu, především otravných much. Klobouk muchomůrky se vylouhoval ve sladké tekutině a dokonalá past splnila svůj účel.

Muchomůrka jízlivá

Muchomůrka jízlivá je taková sestřička muchomůrky zelené. Takovéto přirovnání jsme vybrali proto, neboť obsahuje podobné jedovaté látky a průběh otravy probíhá víceméně stejně.  Muchomůrka jízlivá v sobě sice nemá takové množství jedu, nicméně jde o smrtelně nebezpečnou houbu.

Narazit na ni můžeme od července do října především v jehličnanech, ale roste i pod duby a buky. Její nález je ale spíše vzácný.

Otrava

První příznaky otravy se dostavují přibližně po deseti hodinách od konzumace. Opravdové peklo v podobě bolesti žaludku, silných průjmů a zvracení často trvá 24-48 hodin. Stejně jako u muchomůrky zelené pak přijde mylný pocit zlepšení. Při neléčené otravě nastává v poslední fázi smrt v důsledku selhání ledvin či jater. Záchrana života a předejití trvalých následků závisí na rychlosti léčby.

Záměna

Muchomůrka připomíná čistě bílou smrt, charakteristickým rysem u dospělé plodnice je šupinatý třeň. K záměně může dojít především u mladých plodnic, kdy si může nezkušený houbař splést muchomůrku s některým druhem pečárky. Žampiony ovšem nemají čistě bílé lupeny.

Muchomůrka tygrovaná (panterová)

Muchomůrka tygrovaná je jedovatá halucinogenní houba, které se v našich lesích daří poměrně dobře, je tedy důležité, abychom se jí vyhnuli velkým obloukem. Potkat se s ní můžeme od června do října, přičemž roste v listnatých i jehličnatých lesích.

Otrava

Jed muchomůrky tygrované není naštěstí tak silný, aby měl na svědomí četná úmrtí. Jedovaté látky způsobují blouznění a halucinace, také připomínají stav opilosti. Míra otravy pochopitelně závisí na množství zkonzumované houby. První příznaky poznáme několik hodin po požití pokrmu. Vedle již zmíněných účinků přichází také zažívací potíže.

Záměna

Ačkoliv není muchomůrka tygrovaná tak nebezpečná jako jiné jedovaté houby, otravy nejsou bohužel tak vzácné. Důvodem je podobnost a možnost záměny s muchomůrkou šedivkou a muchomůrkou růžovkou. Obě jsou totiž jedlé. Zatímco šedivku prakticky nikdo pro její nevalnou chuť a vzezření nesbírá, muchomůrka růžovka je velmi lahodná a ceněná houba. Jak je tedy rozlišíme?

“Panterka“ má hladký prsten a vejčitý kalich, ze kterého vyrůstá. Růžovka má rýhovaný prsten, nemá kalich a jakákoliv poškození houby často růžovějí. Sběr muchomůrky růžovky se doporučuje pouze zkušeným houbařům.